1. lekce - Radiokomunikace a pohyb po letišti a v jeho okolí
1.1. Radiokomunikace
Vochomůrka: Pomoc
Vochomůrka: Pomoc
Křemílek: Kdo volá
Vochomůrka: Vochomůrka
Křemílek: Kde jsi
Vochomůrka: Nad městem
Křemílek: Nad kterým
Vochomůrka: Nevím, počkej, Gouvy, asi
Křemílek: Jak vysoko
Vochomůrka: Normálně
Křemílek: Co je to normálně?
Vochomůrka: 500
Křemílek: Kam letíš
Vochomůrka K řece
Křemílek: Už jsem tady, kde jsi?
Vochomůrka: Už mě sundal
Vochomůrka: Všem, Vochomůrka, potřebuju pomoc, Gouvy, výška 500, mířím na jih
Křemílek: Vochomůrka, Křemílek, letím tam, toč na východ
Proto tedy pravidla radiokomunikace. Z radiové zprávy by mělo být jasné komu je určena,
kým je vysílána a samotný obsah zprávy. Nejvýhodnějším a dnes v reálném letectví bez
výjimky používaným formátem radiových zpráv je KOMU, KDO, CO, např. tedy Křemílku,
Vochomůrka, mírnou levou. Jde-li do tuhého, vypustíme volajícího a voláme jen
Křemílku levou!!!
KOMU: Fakt, že adresát musí vědět, že zpráva je určena právě pro něj, je asi zřejmý.
KDO: Ačkoli se často poznáme po hlase a někteří používají takové to fuj ukazovátko
toho kdo mluví, je uvedení jména volajícího na místě. Uvědomte si, že na frekvenci
nejste sami a zpráva může být veledůležitá i pro ostatní, nejen pro toho, koho
voláte. Z informace kdo koho a proč volal se dá o situaci ze vzduchu hodně vyčíst.
A přehled o dení ve vzduchu je základem správného rozhodnutí.
CO: Zpráva musí být jednoznačná a v závislosti na situaci co nejstručnější. Zároveň
by ale měla obsahovat co nejvíce užitečných (!) informací jako komu a kdo volá, co
se dějě, kde se to děje event. co hodláme dělat. Např. Křemílek Vochomůrka, mám svaz
bombardérů v K10 střed, výška 3000, směr SV, stoupám vlevo za nima, čekám na tebe.
Obecně, nehrozí-li bezprostřední ohrožení, podáme úplné info veliteli. Např.
Křemílku Vochomůrka, stíhač 5 hodin, trochu výše, daleko, řadí se.
Hrozí-li bezprostřední nebezpečí, neváhejte zařvat a dokonce i zavelet, i když nejste
velitele Křemílku ostrá levá !!!
Eeee, Křemílkovi, eeee Vochomůrka, co jsem to vlastně, jóóó hele tamhle vzadu,
kolik je to hodin, jo 5, jsou nějaký dva ty, nó doty. Asi letadla. A možná, teda nevim,
ale asi jako nepřítel. Možná. Co myslíš? Jó jsou tak asi cirka 2, možná 3 kiláky.
Křemílkovi, Vochomůrka, dva doty na páté asi 2,3 kilometry, podezření enemy.
Čím více užitečných (!) informací se do zprávy podaří vtěsnat, tím lépe. Nezapomínejte
ale na to, že na frekvenci nejsme sami a v některých situacích (boj, hromadné přistání)
je stručnost nad zlato. Rozumnost zprávy je vizitkou rozumnosti vysílajícího. Vždy si
v hlavě nejdříve sestavte co vlastně chcete říct a až pak to naráz odvysílejte.
Takže ať si to sesumírujeme:
- Zbytečně nežvaňte.
- Zpráva je jasná, srozumitelná, krátká
- Formát relace je: KOMU, KDO, CO
- Poslouchejte co se kolem vás na rádiu děje.
1.2. Pohyb po letišti
Odstartovat a přistát všichni samozřejmě umíme, teď pár nutných pravidel pro to,
abychom bezpečně odstartovali a přistáli, když nás bude v oblasti letiště moc.
Obecně:
- Startuje a přistává se vždy v jediném udaném směru. Obvykle je dán
směrem větru a pro letce se ustanovuje hlášením letiště např.:
dráha v užívání je 06. Znamená to, že všechny starty i přistání
musí být provedeny VE SMĚRU 060° (nikoli ze směru).
- Zdržuje-li se pilot ve vzduchu v blízkosti letiště, měl by to dělat na tzv.
okruhu. První část okruhu je přímková, má směr dráhy (dráhy v užívání, tedy
proti větru) a vede přímo nad osou dráhy. Za dráhou následuje první a druhá
okruhová zatáčka (obě mají 90°). Následuje další přímá část, rovnoběžná
s dráhou, tentokrát ale v prostismeru (s větrem v zádech) a poněkud mimo letiště.
Po přeletu hranice letiště (začátku dráhy), následuje třetí a čtvrtá zatáčka,
opět po 90°. Tím jsme se napojili na první přímou část o okruh opakujeme do
zblbnutí nebo do přistání.
- Na okruhu je naprosto nepřípustné někoho předlétat, oblétat, podlétat atd.
Jsme zkrátka ve frontě. Výška okruhu bývá orientačně okolo 300 metrů.
- Není-li řízením provozu určeno jinak, okruh se vždy létá LEVÝ, tzn. je složen
z levých zatáček.
- Pilot, který se do okoruhu zařazuje, to musí udělat tak, aby neohrozil stroje,
které už na okruhu jsou a všem jim dává přednost.
Speciální text o okruhu sepsal
AH_Čutora už před časem a je k nalezení zde pod tímto linkem.
Přistání:
- Přistání se za standardních situací provádí z okruhu. Pilot létá na okruhu
tak dlouho, jak je nutné. Je-li vhodný okamžik, může se pokusit přistát.
- Pokud nikdo před námi neohlásil stejný záměr, můžeme jít na přistání. Přistání
se zahajuje před třetí zatáčkou (tj. na úrovni začátku dráhy) hlášením:
letišti Gilze Rijen, Křemílek po větru. Následuje třetí zatáčka,
během které se vytáhne podvozek a klapky, snižuje se výška a rychlost dle potřeby.
Následuje čtvrtá zatáčka. Po dokončení čtvrté zatáčky, tzn. že už jsme ve směru
přistávací dráhy, hlásíme: letiště Gilze Rijen, Křemílek na finále.
V tento okamžik zároveň rozsvěcujeme poziční světla a pokud pokud ho letoun má
tak i přistávací reflektor. Hlášením na finále si dráhu rezervujeme
a můžeme se plně soustředit jen na přistání. Po dosednutí a dobrždění opustíme dráhu.
V tento okamžik hlásíme letiště Gilze Rijen, Křemílek, dráha volná,
zhasínáme poziční světla a rolujeme dle potřeby.
- Je-li potřeba přistání v kterýkoli okamžik přerušit, děje se tak prostým upuštěním
od přistání a setrváním na okruhu. Přerušujeme-li okruh po ohlášení finále, přidáme
plyn, zasuneme podvozek, opatrně klapky, zhasneme a pokračujeme v okruhu přeletem
dráhy. Pozor, nemáme žádné výsadní právo na přednostní přistání. Znovu do fronty.
- Potřebujeme-li z jakýchkoli důvodů přimět přistávajícího k přerušení přistání, řveme
z plna hrdla Křemílku přeruš, přeruš!!! nebo něco podobného, hlavně ale
jednoznačného. Mělo by to být krajní řešení, ale může se stát, že Vochomůrka bezhlavě
naroluje na dráhu nebo že se vrací težce poškozený Rákosníček a potřebuje přistát
přednostně a soustředěný Křemílek o situaci neví.
Pojíždění:
- Při pojíždění, ať už na start nebo po přistání, je třeba dávat především pozor.
Je možné zavést pravidlo přednsoti z prava, je možné zavést pravidlo přednosti
větší cesty, ale vždycky to někdo poplete a nezbývá než se prostě
koukat kolem sebe.
- Při zrození na stojánce, než začneme pojíždět, je třeba se rozhlédnout,
zda přad námi nikdo nestojí. Taky nezapomínejte stahnout plyn, než nahodíte motor.
Jednou se člověk nerozhlédne, jednou nestáhne přípusť a pověst ten, co to do
mě vždycky nabourá na stojánce, je na světě.
- Rozhlídnutí u stihačky kde nevidíte přes čumák se udělá tak, že zabrzdíte, nahodíte
motor, přidáte tak na 20%, šlápnete nohu a otočite se cca o 30°. Tím si odkrejete
to slepé místo před čumákem. Když tam nikdo nestojí, můžete se kontra nohou vrátit
do směru a jet.
- Jakmile se dáte do pohybu, rozsviťte poziční světla ať vás nikdo nepřehlídne a
nenapálí to do vás.
Start:
- Řekněme, že jsme ve zdraví dopojížděli až k dráze. Startujeme-li jednotlivě,
postavíme se do řady na přivaděči k dráze a čekáme, až máme volno. Má-li dráha
přiváděcí dráhy z obou stran, platí zipové pravidlo, tzn. že na dráhu, je-li
volná, vstupují letadla střídavě z jedné a z druhé strany. Jsme-li na řadě, je
třeba sledovat jednak radiokomunikaci, jednak dění ve vzduchu. Pokud nikdo
nehlásil finále, pokud nikdo nehlásil vstup na dráhu a pokud vidíme, že nikdo
ve vzduchu nepřistává, ohlásíme: letiště Gilze Rijen, Křemílek, vstup na dráhu.
Zkontrolovat že svítíte pozičkama, případně je rozsvítit. Na dráze MUSÍTE svítit ať
jste ze vzduchu vidět. Teprve v tuto chvíli smíme vstoupit na dráhu a neprodleně
odstartovat. Po odlepení hlásíme dráha volná a zhasínáme světla. Po startu
bychom měli odletět kus od letiště ať nepřekážíme provozu, nebo se zapojit do
okruhu aby jsme nekolidovali v čelňácích a blých směrech přiblížení s letouny
které jdou na přistání.
- Starujeme-li ve skupině, komunikuje za celou skupinu velitel. Ohlasí např.:
letiště Gilze Rijen, Křemílkova formace čtyř letadel, vstup na dráhu,
nebo letiště Gilze Rijen, Křemílek plus tři, vstup na dráhu.
Členové formace mluví jen na vyzváná velitele, např. bezprostředně před startem
se velitel může zeptat, zda jsou všichni připraveni apod. Po odlepení posledního
stroje velitel nebo tento poslední stroj (dle dohody) hlásí za všechny
dráha volná.
- Při výjimečných akcích je možné, že letiště bude mít řízený provoz. V takovém případě
pilot před pojížděním musí poždát o povolení pojíždět (do té doby stojí na stojánce a
ani nedutá). Před vstupem na dráhu podobně nehlásí vstup na dráhu, ale žádá o vstup
na dráhu a čeká na povolení. Řídící provozu, po zvážení situace, dá nebo nedá povolení
ke vstupu na dráhu. Po vstupu navíc pilot či velitel formace musí žádat i o povolení
ke startu. Při přistání pilot běžně hlásí po větru, což znamená žádost
o přistání, na kterou řídící reaguje informací máte volno, nebo zůstaňte
na okruhu.
Shrnuto:
- Při pojíždění do nikoho nevrazit. Při pojíždění svítit pozičními světly.
- Na dráhu vstupovat jen pokud není nikdo na finále a pokud nikdo nehlásil vstup
na dráhu.
- Než vstoupíme na dráhu, hlásit vstup na dráhu a rozsvítit poziční světla.
- Po odlepení hlásit "dráha volná", zhasnout poziční světla a opustit oblast letiště.
- Při řazení na okruh dát přednost všem strojům na okruhu a přizpůsobit jim svou výšku a rychlost letu.
- Přistání, pokud jej neohlásil někdo jiný před námi, se zahuje před třetí zatáčkou hlášením
po větru. Nesvítit.
- Po čtvrté zatáčce hlásit finále, rozsvítit poziční světla.
- Při přerušení přistání zůstat na okruhu, přelénout dráhu a znovu se zařadit.
- Po přistání a opuštění dráhy ihned zhasnout a hlásít dráha volná.
- Při řízeném provozu žádat o povolení k pojíždění, ke vstupu na dráhu a ke startu.
Hlášení po větru je chápáno jednak jako informace polohy, jednak jako informace,
že za chvíli budu na finále přistání.
Autor: Jiříček
